Místopis a náměty

Dvě cesty, kterými se sbírka ubírá

Sběratel pohlednic si dříve nebo později vybere jednu ze dvou hlavních cest. První vede po místech a říká se jí místopis. Druhá vede po námětech a označuje se jako žánrová neboli námětová filokartie. Obě cesty se mohou protnout, ale každá vyžaduje jiný způsob hledání.

Místopis se buduje podle území. Sběratel si zvolí obec, okres, kraj nebo stát a snaží se získat co nejúplnější obraz jeho podoby v čase. Námětová sbírka se buduje podle obsahu obrazu: blahopřání, kroje, vojenské motivy, železnice, osobnosti. Tady území nehraje roli.

Rozdíl se projeví v tom, co sběratel považuje za úspěch. Místopisec slaví, když najde dosud neznámý výjev ze své obce. Námětový sběratel slaví, když objeví novou variantu svého tématu od jiného vydavatele. Obě radosti jsou stejně silné, ale vedou k jinému uspořádání sbírky.

Místopis a jeho hranice

Místopis je v českém prostředí nejrozšířenější obor. Důvod je praktický: každý má vztah k nějakému místu. Sběratelé si často vybírají obec, ve které žijí nebo ze které pochází jejich rodina. Tato vazba drží zájem i po letech, protože se stále objevují nové pohlednice.

Hranice si sběratel určuje sám. Někdo sbírá jednu obec, jiný celý okres, další kraj. Čím menší území, tím snáze se sbírka uzavírá a tím větší je riziko, že brzy nebude co přidávat. Čím větší území, tím bohatší materiál, ale také tím menší přehled.

Pro začátečníka se osvědčuje střední cesta: jedna obec s okolím, tedy území, které má jasné hranice a zároveň dost materiálu. Podrobný návod k této cestě najdete v článku místopisné pohlednice podle krajů.

Námětové řady a jejich bohatost

Námětová filokartie nabízí překvapivě široký výběr. Existují řady blahopřejných pohlednic k Vánocům, Velikonocům a novému roku, krojové výjevy, vojenské motivy z obou světových válek, náboženské obrazy, motivy z železnice, dopravy, letectví a námořní plavby.

Zvláštní skupinu tvoří pohlednice s pracemi známých ilustrátorů a malířů. Tyto řady mají pevné publikum a jejich ceny bývají vyšší než u běžného místopisu. Vedle nich stojí reklamní tisky, mapy, výjevy z výstav a veletrhů a pohlednice spolkového života.

Volba námětu je otázkou vkusu a dostupnosti materiálu. Některé řady jsou hojné a levné, jiné vzácné a drahé. Vyplatí se začít u řady, která je dostupná, a teprve později se pustit do obtížnějších témat. Přehled řad přináší článek žánrové pohlednice a jejich náměty.

Jak se obě cesty doplňují

Místopis a námět se nevylučují. Sběratel, který se věnuje jedné obci, může mít vedle toho menší řadu krojových pohlednic z téhož regionu. Obě části se navzájem vysvětlují: krojový výjev ukazuje, jak se v obci oblékali, a místopisná pohlednice ukazuje, kde se to odehrávalo.

Někteří sběratelé stavějí sbírku na průniku obou hledisek. Sbírají například jen pohlednice s motivem školy, ale pouze z jednoho kraje. Takové vymezení je přesné a umožňuje dosáhnout úplnosti v rozumném čase.

Průniková témata mají i praktickou výhodu. Jsou méně konkurenční, protože je nesbírá každý, a přitom zůstávají srozumitelná pro okolí. Sběratel dokáže snadno vysvětlit, co hledá, a proto i prodávající mu nabídne vhodnější kusy.

Jak si vést přehled podle místa

U místopisné sbírky se vyplácí vést přehled podle území. Základem je seznam obcí nebo částí obce a u každé položky seznam známých výjevů. Sběratel tak vidí, co má a co mu chybí. Tento přehled se dá vést v sešitě nebo v tabulce.

Užitečné je rozlišovat hlavní a vedlejší motivy. Hlavní je celkový pohled na obec, vedlejší jsou jednotlivé budovy, ulice a detaily. Kdo má celkový pohled, může se posunout k detailům. Postup od celku k detailu je přirozený a sbírku zpřehledňuje.

Přehled se doplňuje o datování. U každého výjevu se poznamená, do kterého období patří. Tím vznikne časová osa obce, která je sama o sobě cenná a použitelná i pro regionální publikace a výstavy.

Jak si vést přehled podle námětu

U námětové sbírky se přehled vede podle typu motivu a podle vydavatele. Sběratel si poznamená, které motivy už má a od koho. U řad, které mají číslované edice, se sleduje, zda je řada úplná. Chybějící číslo je pak jasným cílem dalšího hledání.

Vedle toho se vyplatí sledovat varianty. Stejný motiv mohl vyjít v různých barvách, formátech a úpravách. Tyto varianty se v přehledu uvádějí zvlášť, protože pro pokročilého sběratele je rozdíl mezi prvním a druhým vydáním podstatný.

Přehled má být jednoduchý a udržovaný. Složitá evidence, kterou sběratel přestane doplňovat, ztrácí smysl. Lepší je stručný sešit, který se plní průběžně, než dokonalá tabulka, která zůstane po několika týdnech prázdná.

Jak se o sbírku dělit s okolím

Sbírka nemá zůstat zavřená v albu. Místopisný soubor je pro obec cenný, protože zachycuje její proměnu. Řada sběratelů proto spolupracuje s muzeem, knihovnou nebo místním spolkem a půjčuje snímky na výstavy a do publikací.

Spolupráce přináší sběrateli nové informace. Pamětníci na výstavě rozpoznají budovy, které už nikdo jiný nezná, a doplní jména ulic a majitelů domů. Tyto údaje se pak zapisují do evidence a zvyšují hodnotu celé sbírky.

U námětových sbírek má smysl totéž. Sdílení s dalšími sběrateli, ať už výměnou nebo půjčkou, rozšiřuje obzor a přináší kusy, které se na trhu neobjevují. Sběratel, který zůstane uzavřený, přichází o nejzajímavější část koníčku.

Co si vybrat na začátek

Začátečníkovi se doporučuje zvolit místo, které dobře zná. Znalost místa nahrazuje roky zkušeností a umožňuje rychle rozeznat, co je běžné a co vzácné. Teprve později je vhodné přidat námětovou řadu, která sbírku doplní a osvěží.

Rozhodnutí není nevratné. Sbírka se vyvíjí a sběratel může téma po letech změnit. Co zůstává, je evidence a znalost materiálu. Ty se přenášejí i do nového zaměření a činí z něj rychlejší start.

Kdo se rozhoduje, může začít prohlídkou toho, co už má doma, a teprve podle nalezeného materiálu zvolit směr. Oba směry jsou rovnocenné a oba vedou ke sbírce, která má smysl. Podrobnosti k prvnímu nákupu shrnuje článek jak začít sbírat staré pohlednice.