Jak začít sbírat staré pohlednice

První rozhodnutí není nákup, ale téma

Kdo se rozhodne sbírat staré pohlednice, obvykle nejprve něco koupí a teprve potom přemýšlí, co vlastně chce. Je to pochopitelné, ale zbytečně drahé. Sbírka bez tématu se rozpadá na hromadu nesourodých listů, ve které se nedá poznat, co chybí a co je přebytek. První krok proto patří rozhodnutí: co bude předmětem zájmu.

Tématem může být obec, okres, kraj, konkrétní námět, jeden ilustrátor nebo jeden vydavatel. Pro začátečníka je nejvhodnější volba místo, které dobře zná. Kdo vyrůstal v určitém městě, pozná na pohlednici každou ulici a snadno rozezná, co je běžné a co vzácné. Znalost místa nahrazuje roky zkušeností.

Co všechno se dá sbírat

Nejrozšířenější je místopis. Sběratel shromažďuje pohlednice jedné obce nebo celého okresu a snaží se zachytit, jak se místo měnilo. Vedle místopisu stojí námětové řady: blahopřejné pohlednice k Vánocům a Velikonocům, krojové výjevy, vojenské motivy, železniční a letecké snímky, náboženské obrazy nebo práce známých malířů.

Zvláštní skupinu tvoří pohlednice spjaté s událostmi. Sokolské slety, hasičské sjezdy, výstavy a veletrhy, oslavy výročí. Tyto kusy bývají vzácnější než běžný místopis, protože se tiskly v malém nákladu a rozdávaly účastníkům. Sběratel, který se zaměří na jednu takovou událost, mívá sbírku hotovou dříve než ten, kdo sbírá celý kraj.

Jak poznat, co má cenu

U pohlednic platí několik pravidel, která se nemění. Rozhoduje stáří, vzácnost námětu, stav papíru a úplnost. Rané kusy z devatenáctého století jsou zpravidla cennější než tisky z let třicátých. Vzácné jsou pohlednice malých obcí, které se tiskly v nákladu několika set kusů, a naopak běžné jsou velká města, Prahy, Brna a lázeňských středisek se dochovaly tisíce.

Stav se posuzuje přísně. Sleduje se, zda jsou rohy rovné, zda papír není zlomený, zda není odřený povrch obrazu a zda není přelepená známka. Popsaná zadní strana hodnotu nesnižuje, naopak může být přínosem, pokud je text čitelný a datovaný. Ustřižená známka nebo odtržený roh jsou ovšem ztráta, kterou nic nenahradí.

Kolik peněz je rozumné dát na začátek

Začátečník nepotřebuje velký rozpočet. Běžné místopisné pohlednice z první poloviny dvacátého století se na burzách prodávají za ceny, které odpovídají jedné kávě. První nákupy mají sloužit k učení, ne k investici. Vyplatí se koupit několik levných kusů od různých vydavatelů a porovnávat je mezi sebou.

Rozumné je stanovit si měsíční částku a držet se jí. Aukce svádí k přeplácení, protože soupeření s protivníkem vytváří dojem, že kus je vzácnější, než ve skutečnosti je. Sběratel, který si předem řekne, kolik je ochoten dát, se této pasti vyhne. Podrobněji se tématu věnuje text o aukcích, burzách a cenách.

Kde se první kusy objevují

Nejlepší školou je burza. Sbírá se na ní zkušenost, protože je možné prohlížet, ptát se a srovnávat. Antikvariát nabízí klidnější výběr za pevné ceny, inzerce vyžaduje trpělivost a aukce soutěž. Začátečníkovi prospěje nejprve burza, teprve potom aukce. Přehled kanálů a zásad nákupu shrnuje článek kde hledat staré pohlednice.

Nezanedbatelným zdrojem je rodina. V českých domácnostech se často dochovala korespondence z dob první republiky nebo z války. Tyto kusy bývají opotřebené, ale nesou příběh, který se nedá koupit. Než se sběratel vydá na burzu, měl by projít půdu a šuplíky.

Jak si sbírku zorganizovat

Od prvního dne se vyplatí vést evidenci. Zapisuje se obec nebo námět, přibližná doba vzniku, vydavatel, stav a místo nákupu. Kdo má seznam, nestane se, že na burze koupí stejnou pohlednici podruhé. Evidence se nemusí vést na počítači, stačí sešit s předtištěnými sloupci.

Ukládání je druhá polovina organizace. Pohlednice patří do obalů z materiálu bez kyselin, do alba nebo do krabice v suché místnosti bez přímého slunce. Podrobnosti jsou v článku jak ukládat a chránit sbírku.

Jak se učit poznávat materiál

Zkušenost se nedá koupit, ale dá se získat pozorováním. Vyplatí se prohlížet si rub i líc každé pohlednice, kterou sběratel vezme do ruky. Na líci se sleduje ostrost tisku, barvy a to, zda obraz nevypadá jako pozdější kopie. Na rubu se hledá jméno vydavatele, číslo edice, značka tiskárny a místo pro známku.

Druhou školou je srovnávání. Kdo má deset pohlednic stejného města od různých vydavatelů, naučí se rozeznávat rukopis jednotlivých firem. Některé tiskly jemné kolorované listy, jiné vsadily na ostré černobílé fotografie. Rozdíl je vidět na první pohled a pomáhá při datování i při posuzování pravosti.

Co dělat, když narazíte na reprint

Novodobé dotisky starých pohlednic se objevují běžně a prodávají se jako upomínkové předměty. Poznají se podle papíru, který je hladký a světlý, podle tisku, který je příliš ostrý a bez charakteristického zrna, a podle chybějící stopy po poštovním provozu. Reprint nebývá podvod, pokud je jako dotisk označen.

Problém nastane ve chvíli, kdy se dotisk vydává za originál. Sběratel by si proto měl u dražších kusů vyžádat fotografii rubu a porovnat papír s jinými listy ze stejné doby. Podrobný návod, jak odlišit originál od dotisku, přináší článek jak ukládat a chránit sbírku.

Jak se zapojit do sběratelské obce

Filokartie není osamělý koníček. V Česku působí sběratelské kluby, pořádají se pravidelné burzy a vycházejí oborové časopisy. Účast v klubu přináší tři věci, které se jinde získávají těžko: informace o tom, co se chystá, možnost vyměnit přebytky a srovnání s lidmi, kteří mají stejné téma.

Výměna je pro začátečníka často výhodnější než nákup. Dva sběratelé si vymění duplikáty a oba si sbírku rozšíří bez peněz. Podmínkou je slušnost a přesná evidence, protože výměna stojí na důvěře. Kdo si vede seznam, může druhému nabídnout konkrétní kusy a jednání je rychlé.

Kdy je sbírka hotová

Nikdy úplně. Místopisná sbírka obce je vlastně nikdy neuzavřený soubor, protože se stále objevují nové varianty a nové vydavatele. Právě tato otevřenost drží sběratele u koníčku desítky let. Cílem není mít všechno, ale mít přehled o tom, co existuje a co ještě chybí.

První krok proto může vypadat takto: vyberte jedno místo, projděte domácí korespondenci, zapište, co máte, a naplánujte návštěvu nejbližší burzy. Zbytek přijde s prvními nákupy. Kdo chce nejprve porozumět materiálu, najde základ v rubrice poznávání a datování.